Původně měly nohy v podstatě stejnou funkci jako ruce. Posloužily ke šplhání, držení předmětů apod. Postupně se noha proměnila, dnes už si málokdo umí představit, jak šplháme po stromech a jíme nohou banán. Nejsme ale méně šikovní. Náš palec a zejména jeho články nám zajišťují rovnováhu při stoji, chůzi a běhu. Některé opice se sice umí postavit na nohy nebo i chodit po dvou, ale jen krátce a rozhodně jejich stoj či chůze není tak elegantní. Při tomto vývoji se vytvořila podélná a příčná nožní klenba, která není držena jen postavením kostí, ale hlavně svaly a vazy.

Lidé měli vždy dostatek rovnoměrného pohybu, který tyto svaly posiloval, avšak poslední dobou byla civilizace rychlejší než naše schopnost se přizpůsobit. „Po miliony let se člověk adaptoval na prostředí a aktivity, jež mu byly přirozené. Vše bylo téměř optimální. Až vědeckotechnická revoluce neponechala na vývoj a adaptaci čas. Během několika generací se zásadně změnilo prostředí, v němž žijeme, povrch, po kterém se pohybujeme. Mění se i nároky na jedince, jeho pohybový aparát, vyspělost mentální i psychickou.“ říká k tomuto problému MUDr. Karel Mašek, ortoped z chirugicko-ortopedického oddělení P-P kliniky Kladno a lékaře ze Sports Clinic Praha.

Dětská nožička se rychle vyvíjí už v prenatálním období. Již ve třetím týdnu těhotenství se objevují pupeny a při narození jsou nožičky téměř dokonalé. Jen klenba se vyvíjí postupně a dotvořena je až v předškolním věku.

Jak poznat problém a co s ním udělat

V případě plochých nohou se u dětí problém rozpoznává velmi těžko. Obecně lze říci, že pokud si dítě nestěžuje na bolesti, nemá nohy příliš brzy unavené a zvládá bez problémů chůzi po špičkách i po patách, nemusíme si dělat starosti. V opačném případě neváhejme navštívit ortopeda. Je dobré také občas kontrolovat správný stoj. U jiných vad nohou je problém viditelný na pohled.

Mezi nejčastější vady patří:

• Noha svislá - nedovoluje došlápnutí na patu. Obvykle je způsobena nošením vysokých podpatků. Doporučují se masáže a protahování zkrácené svaloviny. Je možné také operativní prodloužení Achillovy paty.

• Noha hákovitá - je opakem svislé nohy a vzniká většinou po dětské obrně ochrnutím lýtkových svalů nebo přetržením Achillovy paty.

• Nohy vbočené - pokřivení do tvaru písmene X a nohy vybočené – pokřivení do tvaru písmene O se léčí nošením rovnošlapu a korekční vložkou nebo také klasickou pedikúrou.

Nejlepší je pochopitelně prevence. Důležité je zatěžovat správné skupiny svalů. „Již v útlém dětském věku kolem dvou, tří let, se děti často zdají rodičům líné, chtějí se chovat a nosit, nechtějí déle chodit. Jde ale o důsledek přetížení svalových skupin nohou. Naši potomci jen neumějí vyjádřit, že je nohy bolí, protože bolest znají spíše jako následek úrazu. Při větší aktivitě pak mohou večer bez zjevné příčiny před spaním plakat právě proto, že je bolí holeně. Ráno jsou ale zcela zdravé. Bolest je důsledkem přetížení svalových skupin, které nadzvedávají podélnou klenbu nohy.“ říká MUDr. Mašek. Problém je především v tom, že chodíme po tvrdém a rovném povrchu. Navíc velmi často v nesprávné obuvi. „Miliony let se totiž dětská noha vyvíjela naboso na nerovném povrchu, který maximálně stimuloval všechna nervová zakončení. A na chodidel jich je více než na dlani!“ dodává MUDr. Mašek.

Co tedy s tím? Především vybírat zvláště pro děti vhodnou obuv. Dětská botička má být zhotovena z měkkého, poddajného a prodyšného materiálu, nejlépe z měkké, dobře zpracované kůže. Podešev má být měkká, prostor pro prsty má být dostatečný do výšky i šířky tak, aby prsty měly volnost pohybu. Botky mají být správně tvarované, opatek pevný, ale poddajný. Pro domácí obouvání ve školkách i doma není dobrá měkká látková obuv nebo obuv cvičební. Nejlepší řešení je nosit tvarovaný sandálek.

Nedílnou součástí prevence i nápravy je cvičení. Do něho můžeme zahrnout i různé hry spojené s chozením po nerovném či vratkém povrchu. Než začneme s dětmi cvičit, příjemně se naladíme, pustíme si stimulační hudbu a sundáme dětem boty i ponožky.

Několik cviků pro inspiraci:

• Vsedě nebo vleže ohýbáme a povolujeme prsty.

• Snažíme se roztáhnout prsty od sebe a zase je sevřít.

• S pokrčenými koleny otáčíme chodidla tak, aby se plosky nohou dotýkaly.

• Chodidla sklápíme, ohýbáme, narovnáváme a přecházíme do maximálního natažení.

• Kroužíme chodidly ven a dovnitř. Snažíme se opsat co největší kruh.

• Ve stoje píšeme tužkou drženou palcem a ostatními prsty nohy, zvedáme drobnější předměty, přitahujeme nebo shrnujeme látku prsty nohou.

• Provádíme výpony na špičky sounož i oběma nohama zvlášť.

• Z výponu přejdeme na stoj na zevní okraj nohy a zpět.

• Zapojíme také chůzi po nakloněné rovině.

Jedním z nejpříjemnějších a zároveň nejefektivnějších způsobů předcházení výše uvedených nepříjemností je chůze v přírodě bosky. Svaly nožní klenby jsou přirozeně posilovány, chodidla masírovány a zároveň se člověk může kochat přírodními krásami. Je zde ale určité riziko poranění kůže, navíc pro toho, kdo není zvyklý chodit bos, nemusí být chůze po drobných kamínkách či strništích zrovna příjemná. Člověk si sice zvykne a kůže zhrubne, ale to zase většině lidí nevyhovuje – hrubá kůže není příliš estetická a ženám se navíc snadno trhají punčochy. Tomuto nemilému jevu lze velmi snadno zabránit použitím ručně šitých mokasínů z jelení kůže. Tato obuv splňuje všechny požadavky na rehabilitační chůzi v přírodě. Podešev je měkká, ale odolná, takže chodidlo je příjemně masírováno bez rizika poranění, svaly dostatečně posilovány. Materiál je čistě přírodní, tedy prodyšný a velmi pohodlně nositelný. Navíc se mokasíny šijí na míru, takže dokonale padnou. Další nespornou výhodou je fakt, že podešev je možné po prošlapání jednoduše vyměnit – přešít. Opotřebí se za několik let – 5-6 let trvá prošlapání při častém chození v přírodě.

Mokasíny si můžete jednoduše objednat ve specializovaném obchoděa nebo si takové boty můžete ušít sami. Pokud se rozhodnete pro druhou variantu, budete mít nepochybně radost z dobře odvedené práce, pravděpodobně si při takové práci odpočinete a odreagujete se, při zdobení můžete nechat popustit uzdu fantazii a vytvořit si malé umělecké dílo. A pro svoje nohy uděláte to nejlepší, když je po ušití budete nosit v přírodě. Ještě lépe se vám bude tvořit pro vaše děti. Práce vám půjde rychleji od ruky a bude vás hřát pocit, že děláte to nejlepší pro své potomky.

Existují kurzy šití mokasínů. Zde dostanete podrobný návod, veškerý materiál a pochopitelně se dozvíte, jak na to. Je také možné si najít návod a objednat materiál. Ušití mokasínů pro dospělého trvá 8-15 hodin v závislosti na vaší šikovnosti a na náročnosti zdobení, přičemž 8 hodin trvá šití zkušenému ševci bez následného zdobení. Nepočítejte tedy s tím, že byste si ušili celou botu na jednom kurzu. Pro děti jsou tyto botičky vhodné od nejužšího věku. V době, kdy se dítě učí lézt a později stoupat a chodit, potřebuje na vyvažování rovnováhy používat prstíky u nohou. Tvrdé boty děti nemají rády, a jak již bylo řečeno, nejsou ani vhodné. Je dobře, když dítě posiluje nejen svaly nožní klenby, ale také svaly okolo kotníčků. První mokasínky pro nejmenší děti se šijí z jemnější kůže, i na podešev se používá tenčí, tedy ohebnější materiál. Dětem tedy nekloužou nohy po podložce, jak to bývá v ponožkách, ale zároveň mají dostatek prostoru pro posilování svalů a ohýbání prstíků. Starší děti využijí ručně šité boty v přírodě nebo kdekoliv, kde rády chodí bosy.

Děti školního věku si mohou botky samy zdobit nebo přizdobovat, což jistě ocení zejména dívky. Výhoda kůže je, že se vytahuje, a tak botičky „rostou“ s dětmi zhruba dva roky. Když jsou mokasíny dítěti malé, jednoduše se navlhčí a jemně povytahují do požadované délky.