První lidé přišli na území severní Ameriky kolem roku 35 000 př. n. l. potehdy ještě existujícím pevninském mostě ze Sibiře do Aljašky a dále na jih. Usazovali se a přizpůsobovali různým životním podmínkám.

Některé kmeny lovily zvěř a ryby, jiné upřednostnily pěstování plodin. Každý kmen si stavěl jiný typ přístřeší podle způsobu života a životních podmínek. Přenosná teepee používali např. Nomádi, příslušníci kmene Pueblo si v pouštních oblastech stavěli domy z nepálených cihel. Prvními Evropany, kteří dopluli do Ameriky, byli Vikingové. Kolem roku 1000 se mořeplavec Leif Eriksson z Grónska usadil v zemi, kterou pojmenoval Vinland (oblast mezi Labradorem a New Jersey). Karibskou oblast objevil až v roce 1492 Kryštof Kolumbus, který ji původně považoval za Indii, nazval ji Zadní Indie a její obyvatele Indiány. Své jméno Amerika však získala až po Amerigo Vespuccim (1454-1512), který ji navštívil později. V té době zde žilo přes 300 různých kmenů s vlastními jazyky i kulturami. Přestože Španělé přišli Ameriku dobývat a měli v úmyslu její obyvatele zotročit, přinesli indiánům i několik pozitivních věcí. Například díky nim začali indiáni používat koně a lov bizonů se stal mnohem efektivnější, než když je honili po vlastních nohách (až k útesu, kde spadli a zabili se). Více však indiáni přivítali počátkem 17. století příchod Holanďanů a Angličanů, kteří měli v úmyslu obdělávat půdu vlastními silami a začali s indiány obchodovat. Velmi záhy však začaly hádky a rozbroje, bílí se bili s rudými a také bojovali v boji o nezávislost. I v tomto boji používali indiány. Během válek v 18. století se odehrálo mnoho krutých bojů s mnoha umučenými a zavražděnými na obou stranách. Některé indiánské kmeny praktikovaly kruté zvyky. Jedním z nich bylo i skalpování zabitých nepřátel. Představuje odříznutí a stáhnutí kůže včetně vlasů na temeni hlavy. Ovšem nebyl to tak docela čistě výmysl indiánů. Tato praktika vznikla původně u indiánů najatých bělochy na nájemné vraždy. Běloši indiánům nevěřili a tak požadovali přivézt hlavu nepřítele. To se však indiánům jevilo poněkud nepraktické a tak to postupně „usmlouvali“ na pouhý skalp. Ovšem kolonizace pokračovala. V 19. století se urychlila za přispění vybudování železnice. Spousta neúspěšných lidí připlouvala za vidinou svobodného života, získání nových pozemků a ložisek zlata, která se tam nacházela. Nová americká republika začala vyvíjet trvalý, silný tlak na Indiány, aby prodali půdu bílým přistěhovalcům, nebo aby se jí ve prospěch bílého muže vzdali. Postupně byli odsunuti až na východ od řeky Mississippi, kde se rozprostírají neúrodné a suché planiny pro bílého muže nevyhovující. Avšak ani tím jejich boj nekončil. Noví Američané zde v polovině 19. st. objevili ložiska zlata a vyhlazování indiánů pokračovalo. Nová vlna přistěhovalců, neúprosná železnice a téměř vyhlazení bizonů – zdroj obživy indiánů se jim staly osudným. Museli se zcela vzdát a usídlit se v rezervacích řízených americkou vládou. Nadále probíhaly vzpoury indiánů i další okrádání o půdu, jež jim byla ponechána. Úřady se nadále snažily rozbít kmenový život indiánů. Mnoho z nich se nakonec rozhodlo pro bělošský způsob života, ale byl to jen krok z bláta do louže – špatné životní podmínky, rasová diskriminace apod. Americkými občany se stali teprve v roce 1924, avšak až po roce 1960 se začal jejich počet opět zvyšovat, když se podobně jako jiné menšinové skupiny začali hlásit o svá práva. Dnes jejich populace čítá okolo 2 mil. a mnoho z nich se snaží znovu najít svou vlastní identitu. Jenda