"Každý může být zdráv, kdo není, může si za to sám." Jednoho dne se Mudr. Jonáš nechal zaskočit výrokem Bernarda Shawa:„Lékaři, který onemocní, by měli sebrat diplom.“Bylo mu třicet pět let. Večer v křesle začínal unaveně klimbat. Občas musel zvadat hřeben levou rukou, přesto, že je pravák. Pravé rameno totiž zatraceně bolelo. Vytrvale sportoval a jelikož sport prý vede k rychlému opotřebení těla, kloubním potížím se žádný z lékařů nedivil.

Ovšem jeho váha se stále zvolna zvedala. Několikrát do roka navštěvoval rehabilitaci kvůli ohnuté páteři s lehce, ale trvale pootočenou hlavou. Pár zánětů nosohltanu a rým do roka považovat stejně jako jiní za civilizační normu. Nevzrušovaly ho. Co ho ovšem mrzelo, byly výkyvy nálady. Skleslost a stavy podráždění se objevovaly tak často, že jemu samotnému začínaly být nepříjemné. Po prostudování rodinné anamnézy se s tím smířil. Věděl, že člověk si musí zvykat na nějaké potíže, ale tak brzy? Vyvrcholilo to ledvinovým záchvatem, operací a následným sdělením, že dva kameny na svůj den ještě čekají. V nemocnici se o svém těle dozvěděl téměř vše včetně např. pH své krve. Přesto se v sobě vůbec nevyznal. Jak ven z této situace? Jak změnit své pocity, svůj zdravotní stav. A tak – v nemocnici – obrazně „zahodil svůj diplom“ a vydal se po na pouť do minulosti. Naštěstí neměl despekt před minulostí. Naopak. Znal víc moudrých lidí z minulosti, než z přítomnosti. A tak se pustil do studia starověkého a středověkého léčitelství a vytrval v něm léta. Věnoval mu neméně hodin než na své první vysoké škole. Tak vlastně vystudoval školy dvě. Jednu n a státní útraty a druhou za svoje. Ani jednu se mu zatím nepodařilo ukončit, protože věda o člověku je nekonečná a bezbřehá. Vše, co se naučil, použil sám na sobě. Tak se jeho život pronikavě změnil. Opustily ho obtíže. Jeho znalosti pomohly mnoha dalším lidem. Pochopil, že nemoc musí člověka upozornit na to, že nežil správně. Je potřeba něco změnit.
A tak vznikl celý unikátní systém doktora Josefa Jonáše, který je dnes přednášen po celém světě, který geniálně spojil tzv. západní s východní
medicínou. Mudr. Jonáš nesnižuje význam moderní techniky, ale zároveň plně využívá zkušenosti našich předků. Má již mnoho „následovníků“, kterým se můžeme svěřit do péče. Po změření na specielním přístroji následuje diagnostika a indikace bylinných preparátů.     A tak – v nemocnici – obrazně „zahodil svůj diplom“ a vydal se po na pouť do minulosti. Naštěstí neměl despekt Z naši. Naopak. Znal víc moudrých lidí z minulosti, než z přítomnosti. A tak se pustil do studia starověkého a středověkého léčitelství a vytrval v něm léta. Věnoval mu neméně hodin než na své první vysoké škole. Tak vlastně vystudoval školy dvě. Jednu na státní útraty a druhou za svoje. Ani jednu se mu zatím nepodařilo ukončit, protože věda o člověku je nekonečná a bezbřehá. Vše, co se naučil, použil sám na sobě. Tak se jeho život pronikavě změnil. Opustily ho obtíže. Jeho znalosti pomohly mnoha dalším lidem. Pochopil, že nemoc musí člověka upozornit na to, že nežil správně. Je potřeba něco změnit.

zdroj Josef Jonáš - Křížovka života