Je možné, že existuje jeden univerzální lék na jakoukoliv nemoc? V tom musí být nějaký háček!

Homeopatika jsou v povědomí lidí známá jako hodně zředěné jedy. Jak je možné, že fungují!? Nejedná se placebo? Homeopatický lék může obsahovat jed, ale nemusí, a přípravky jsou opravdu velmi ředěné, placebem však rozhodně jsou, „jsou známé případy, že se člověk vyléčil i proti své vůli“, řekl mi MUDr. Petr Pudil, pediatr a homeopat.

Homeo znamená stejný, homeopatický lék je tedy podobný člověku, je přátelský pro jeho organismus, není agresivní. Alopatický lék, který používá naše medicína, je agresivní, alopatický znamená jiný. Takový lék je pro naše tělo velkou zátěží, ničí všechny mikroorganismy, i ty, které potřebujeme. Proto je po takové léčbě potřebná rekonvalescence.

Již Aristoteles byl přesvědčený o tom, že je dobré léčit podobné podobným. Do praxe však tento poznatek uvedl až před dvěma stovkami let německý lékař S. Hahnemann (1755-1843). Jeho snem bylo objevit univerzální lék. Prováděl různé pokusy sám na sobě a při jenom z nich omylem pozřel chinin – lék na malárii. Náhle začal trpět příznaky malárie. To pro něj bylo překvapivé a usoudil, že pokud zdravý člověk, který nemá malárii, vezme lék, který ji léčí a příznaky nemoci se objeví, mohlo by to fungovat i naopak. Jeho pokusy to potvrdily. Většina z nás tento princip používá, například když nám je špatně z alkoholu, který jsme požili předešlý večer ve značné míře, poradí nám kamarád, abychom si dali to, čím jsme si žaludek zkazili. Většina lidí na to nemá ani pomyšlení, ale když se k tomu přemluví, s překvapením zjistí, že to funguje!

Homeopatie se vyvíjela a vyvíjí ještě dál. Doktor Hahnemann začal přípravky ředit, čímž eliminoval jejich nedostatky. Cílem všech homeopatů je najít lék na míru, a tak stále vznikají nové léky. Mělo by jich být tolik, kolik je možností kombinací vlastností člověka. Tedy nekonečně mnoho. To je tedy nevýhoda této léčebné metody. Neexistuje ještě tolik léků, kolik by jich existovat mělo. Ale i tak funguje velmi dobře, když lék není zcela stejný, jako pacient, který ho užívá, ale jen velmi podobný.

Léky jsou popisovány podle vlastností člověka. Homeopat říká: „každý lék má stejné vlastnosti jako člověk. Když řeknete, že člověk je bojácný, platí to i o léku, který je pro něj určen“. Jak může být lék – věc – bojácný? Léky se takto definují, protože u člověka, který danou vlastnost nemá, ji může krátkodobě vyvolat (pouze v případě, že přípravek vezme několikrát a slabě ředěný), zatímco člověka, který tuto vlastnost má, umí lék dostat do rovnováhy. Léky se tedy popisují souborem lidských vlastností proto, aby bylo možné najít shodu s pacientovými vlastnostmi. Homeopat provádí dlouhý pohovor s novým pacientem, aby našel co nejvíce jeho vlastností, a potom hledá lék, který je popisovaný stejnou kombinací vlastností daného pacienta.

Vypadá to jednoduše. Zjistíme-li o panu X, že je úzkostlivý, bojí se tmy, rád hraje fotbal, často ho bolí záda, nemá rád děti, směje se vtipům o blondýnách, babička umřela na infarkt, matka ho kojila dva měsíce. Podíváme se do různých tabulek a popisů léků a najdeme ten, který má napsané všechny tyto vlastnosti. Jenomže co když nám pan X zatají, že má sklony k masochismu? Nebo ho vůbec nenapadne, že by měl říct, že se mu potí nohy? Musíme se ho zeptat na všechno. A musíme se pokusit zjistit o něm i to, co on sám neví. Jednoduché to není, ale zkušení homeopati mají velmi dobré výsledky.

Co když homeopat určí špatný lék? Podle odborníka na homeopatii nehrozí v podstatě žádné nebezpečí. Pokud se lék úplně rozchází s pacientem, reakce je nulová. „Ovšem nelze k tomu přistupovat, jakože se nic neděje – dospělý pacient tu sedí několik hodin a vypráví o intimních záležitostech, rozhodně proto není v pořádku dát mu špatný lék,“ zdůrazňuje homeopat.

Jak a kdy se léky podávají

Konstituční lék je pravá podstata homeopatie – je to lék, který plně vystihuje člověka a dostává ho do rovnováhy. Aby ho mohl homeopat určit, potřebuje vědět o pacientovi téměř vše. Současné potíže, významné i bezvýznamné, vnější vlivy, které je zlepšují či zhoršují, jejich historii. Zdravotní stav od narození, starosti, strasti, pocity ve společnosti, v samotě, záliby, příjemné i nepříjemné prožitky atd. Takový lék pak pomáhá zbavit tělo všech potíží jak chronických, tak akutních. Pacient dostane jednu dávku léku a pak jen „čeká“ na výsledky, lék působí. Prožívá krátce staré nemoci, které byly jen potlačeny – zatlačeny hlouběji do organizmu. Po dvou měsících jde na kontrolu.

Existují také situace, kdy nemocný potřebuje rychle vyřešit akutní problém a není čas nebo prostor řešit dlouhý dotazník. V takovém případě je možné udělat jen krátký dotazník týkající se pouze akutní nemoci a podat lék, který sice nevystihuje pravou podstatu člověka, ale umí velmi dobře vyřešit danou nemoc. I v tomto případě existuje mnoho léků s podobnými vlastnostmi, proto homeopata zajímají všechny podrobnosti týkající se nemoci. Rýma například může být bílá, zelená, žlutá, vodnatá, zamrzlá, spojená s kašlem suchým, dráždivým, vlhkým, dávivým apod. Existují přípravky volně prodejné v lékárnách, které obsahují několik homeopatických léků, aby pokryly většinu možných druhů nachlazení. Mnohem účinnější je ovšem sáhnout po jediném léku majícím právě ty vlastnosti, které potřebujeme.

Dnes už mohou homeopatii studovat i lidé bez lékařského diplomu. Paní Veroniku Strupkovou ke studiu přivedl její malý syn. „Narodil se již s oslabenou imunitou a v pěti měsících se u něj projevilo astma. Lékaři mu předepsali kortikoidy“, vypráví svůj příběh Veronika. Po překonání prvních obtížích ji bylo zatěžko dávat synovi dvakrát denně „foukátko“ jako prevenci, přece nemůže tak moc zatěžovat jeho maličký organizmus. Lékaři však pro ni neměli jiné řešení, než celé dětství brát kortikoidy a čekat, jestli se to náhodou samo v dospělosti nezlepší. „S tím jsem se prostě nehodlala smířit, raději jsem začala hledat jiná řešení“. A tak studovala různé alternativní metody léčby, zkoušela léky na sobě, hledala podstatu Filípka, a když mu byly čtyři roky a po prodělaných neštovicích se znovu oslabenou imunitou projevil známky začínajícího astmatického záchvatu, podala mu konstituční lék. „Reagoval velmi rychle, do půl hodiny se přestal dusit kašlem. Průběh jeho nemoci se zrychlil. Dříve míval u virózy pět dní vysoké horečky, nejedl, téměř nepil, psychicky byl na tom velmi špatně, nevěřil, že by se mohl uzdravit. Tentokrát se psychicky zlepšil už odpoledne a teploty zcela odezněly po třech dnech,“ dodává Verča se šťastným výrazem ve tváři.

Při užití konstitučního léku není vhodné aplikovat alopatické léky, ty totiž účinek homeopatika potlačují nebo zcela vyrušují. Ovšem v některých případech lze po poradě s homeopatem udělat výjimku. „Když měl Filípek těšně před astmatickým záchvatem, tak jsem mu dala foukátko, protože jsem nechtěla riskovat. I tak velmi dobře na homeopatikum reagoval“, dodává k tomu Veronika s tím, že astma je život ohrožující stav. A protože strach není přítelem úspěšné léčby, je lepší prodloužit uzdravování alopatickým lékem, než se trápit strachem.

Další nevýhoda homeopatie je, že není hrazena zdravotními pojišťovnami. Návštěva homeopatické ordinace nás tak vyjde na 600-1200 korun. V ideálním případě má potřebný lék homeopat k dispozici a podá nám pouze dávku kterou potřebujeme. Všichni homeopati však nejsou tak dobře zásobeni, proto v některých případech je potřeba lék objednat. To platí především u zřídka používaných přípravků.