Dokonalost neexistuje a zároveň každý jsme dokonalý svým jedinečným způsobem. Jak je možné, že vešlo ve všeobecnou platnost, že kdo se líbí sám sobě, je nafoukaný a kdo se na sebe rád dívá do zrcadla, je narcis?

Z pohledu reinkarnace není  možné, abychom se sami sobě nelíbili. Vybíráme si nejen své rodiče a životní situaci, ale i své tělo. Ano, existují nějaká omezení, ale v zásadě není možné, že bychom si vybrali tělo, které je nám odporné. Je to jako jít si koupit boty. Obvykle máme nějakou představu, kterou nemusíme nutně do puntíku naplnit, také máme nějakým způsobem omezené finanční prostředky, které nás třeba nutí slevit z kvality zboží nebo i vzhledu, nicméně jistě si nekoupíme boty, které by nás odpuzovali, to si raději pár dnů počkáme, až budou k mání takové, které by nám vyhovovaly.

Představte si člověka, se kterým se potkáte a on říká: "Koupil jsem si odporný boty, ty jsou tak hnusný, že se na ně nemůžu ani dívat. No, ale jsou to moje boty, tak je nosím, no. Chápu, že se v nich asi nemohu nikomu líbit. Asi půjdu na kliniku estetické chirurgie a nechám si je upravit..."

Naše tělo jsme si vybrali a líbí se nám. Ano, při výběru  jsme možná přimhouřili oko nad křivými nohami, či jinými drobnostmi, které se nám třeba až tak nelíbí, ale mají svůj význam. Například jsme si vybrali velké uši, protože chceme umět výborně naslouchat, vybrali jsme si velký nos, abychom měli "čich na lidi" nebo vysoké čelo, abychom měli velkou sílu prosadit se. Během života jsme se "dozvěděli", že není vhodné si myslet, že máme krásné tělo a začali jsme na něm hledat chyby. Tím, že jsme "chybám" dali pozornost, dali jsme jim i energii a ony se mohly začít zvětšovat a zvýzarňovat a zastiňovat i to, co nám připadalo krásné.

Teprve objevení a uznání vlastní krásy nám pomůže být doopravdy krásní. Protože není důležité, jak skutečně vypadáme, ale jak se cítíme, že vypadáme (tedy také jak se celkově cítíme). Existuje spousta lidí, kteří podle "objektivních" měřítek vůbec nejsou hezcí, ale všem hezcí připadají! A lidé, kteří nejsou ochotni přiznat si svou krásu, se cítí popuzeni a říkají: "jak vám může připadat krásný, vždyť má velké uči, dlouhý nos, vysoké čelo.....!"